I já byl dítě, 
což překvapí tě
a tehdy v plínkách mi bylo hej.
Rost sjem jak z mlíka 
i bez dudlíka
a broukal: vú, vaka-dú, vaka-dej.

Měl jsem dvě půlky 
a v nich dva důlky
a podle mámy všechna nej.
Rty marmeládě, 
no prostě mládě,
co brouká: vú, vaka-dú, vaka-dej.

I ty jsi pískle byl 
a dětsky blábolil
a táta málem pýchou puk,
co na tom přiteli, 
že už jsme dospělí,
vždy mužem říkat: no, jsi fajn kluk. 

Všichni zkrátka 
jsme batolátka,
jen léty stárnem a tak se směj.
A s dětmi cítě 
buď taky dítě
a broukej: vú, vaka-dú, 
vaka-dej, hej, ej, ej.

Léta jdou jak víš z čítanek,
kantor dřív byl žák
a támhle-tam, ten zlostný pán
byl vlastně kdysi špunt a svišť 
a tak ho ber, tak,
(du-by-duby-duby-duby...)

I ty jsi pískle byl...

My všichni zkrátka 
jsme batolátka,
jen léty stárnem 
a tak se směj.

A s dětmi cítě 
buď taky dítě
a broukej: vú, vaka-dú, vaka-dú, vaka-dú,
vaka-dú, vaka-dú, vaka-dej.