Drahý můj (parodie)

Drahý můj, jak se ti stydím psát,
jak ti říct, že už známky nemám rád.
Každá vášeň pomíjí, už ji víc neopatruj,
s filatelií dnes končím, Drahý můj.

Včera v poledne skončila montáž,
přišel ke mně pošťák a podával mi dopis.
Byl jsem šťasten, jak jen může být šťastný filatelista,
který drží v rukou cizokrajnou známku,
daleko od svých, daleko od domova.
Otevřel jsem tvůj dopis a začínal tak hezky,
dvěma slovy: Drahý můj.

V tom kdosi otevřel dveře,
jak už to v horku bývá.
Byla to náhoda či osud, kdo ví.
Mé album sice ulétlo v průvanu,
ale já držel v ruce tvůj dopis,
který začínal tak hezky: Drahý můj.