Doba návratu

Vzpomínáš tehdy na to ráno ?
Zářivé barvy, světlo, stín.
A slunce vyšlo zadní branou
nad klenby hradních rozvalin.
Nemělo cenu plýtvat slovy,
nemělo smysl něco hrát,
já jsem se ztratil bez omluvy
a tys odešla na západ.

Rf.
Je doba naděje i zklamání,
ztracených iluzí i hledání,
je doba zármutku i radosti,
splněných dětských snů i neštěstí.
je doba návratu, ještě je čas,
země a oheň a voda v nás,
je doba návratu, ještě je čas,
země a oheň a voda v nás.

Vzpomínáš tehdy na ty dny ?
Byl konec léta, vzduch se chvěl
a já ti v tichu kavárny
zase po létech vyprávěl.
Oblohou pluly bílé mraky,
byl jsem tvůj dávný neznámý,
stáli jsme bosí v proudu řeky
a dlouhá cesta před námi.

Rf.

Vzpomínáš tehdy na tu noc ?
Měsíc vystoupal nad stromy
a kdosi volal o pomoc
tam dole ze skal, z černé tmy.
A táhlý zpěv a housle zněly,
kytara v kouři cigaret,
možná jsme se jen zapomněli
v dotecích slov a něžných vět.

Rf.