První dáma country

Divnej sen jednou se mi zdál,
byla jsem country music první dámou.
Ten chlap u trati povídal,
kde jsem už viděl její tvář tak známou.

Jsou vlaky, který nestaví a písně, který neznaj čas
ráno ti oči unaví, jen touhy zůstávají v nás.

Kam se hnu všude plnej sál
a všude hrajou jenom mojí píseň.
A tak to běží pořád dál,
večer mám prázdný dlaně, v srdci tíseň.

Jsou vlaky, který nestaví a písně, který neznaj čas
ráno ti oči unaví, jen touhy zůstávají v nás.

Pak přišlo ráno najednou,
z velkýho turné zbyly zvadlý růže.
Strop rozhoupal se nade mnou,
marně se ptám, kdo za to všechno může.

Jsou vlaky, který nestaví a písně, který neznaj čas
ráno ti oči unaví, jen touhy zůstávají v nás.

Vzbudil mě vobyčejnej den,
a v oprejskaným šálku horká káva.
Konečně vím, že zase jsem
a jak na slunci hoří velká sláva.

Jsou vlaky, který nestaví a písně, který neznaj čas
ráno ti oči unaví, jen touhy zůstávají v nás.