Na lavičce sedíš, doblba koukáš
a říkáš si proč by ses nepochlapil,
cigaretu, sirky z kapsy soukáš,
mé varování jsi nepochopil.
Cigáro si zapálíš, první vdech až do plic,
bledneš, tuhneš, dusíš se a málem bliješ,
však nemůžeš se shodit, děláš že nic,
vtáhl's další a pomalu hniješ.
Protože jsi
Beznadějéééé
Beznadějéééé
Beznadějéééé
že přežiješ druhej den
Druhá a třetí není tak zlá,
to už se ani nedusíš
sedmá a osmá, ti zachutná
a za den jich třicet vyhulíš.
Teprve teď říkáš, že jsi chlap,
přitom uvnitř pomalu hniješ,
smrdíš, v dvaceti nejsi již mlád,
bez cigaret dnes už nežiješ.
S vyhuleným mozkem a žlutými zuby,
hubený s řídkým vlasem,
s vráskama na čele a se smradem z huby,
prosíš o prachy chraplavým hlasem.
To čím dýcháš už nejsou plíce,
jen pár krychlových centimetrů,
kuřáků v třiceti umírá více,
jestli neumřeš zítra, tak za pár dnů.