Píseň pro copatou holku

Jak teplá náruč milenky je tráva sluncem prohřátá
a stráně ještě netuší, že za dveřmi už dupe bílý kůň,
Pražce voní létem, po nich krásná holka copatá
jde k nám, černý vlasy jako lesklá tůň.

V puse stéblo trávy a naoko se tvářím, že ji neznám,
prostě zase jedna, mám se zbláznit, zboří se snad svět?
Až si vlasy rozpustí a nabídne je k pohlazení hvězdám
tak vím, že těm hvězdám budu závidět.

Co krásnejch holek copatejch se po tom světě trávou brouzdá,
spletou hlavu tulákům a netuší, že léto chodí spát.
V opuštěných hnízdech ptáků paní zima bílé karty rozdá, pojď blíž,
abych ti moh´ dlaně dechem hřát.

Až první ledy povolí a slunce řekne trávě hallo vstávej,
už dávno budu na cestě, abych Bože něco nepropás.
Najdu první sněženku a komu ji dám jen si klidně hádej,
kdo ví, možná černý copy ustřihl mráz.