Píseň malých pěšáků

Je nás víc než vloni,
obyčejnejch pěšáků,
chodíme hledat víru svou,
v dlažbě ukrytou,
jsme děti ulice.

Ráno bývaj smutný nádraží, lásky odjížděj se vdát,
na peróně stojí schoulený, s dálkou snoubený,
pěšáci silnice.

Má svou jistou píseň,
s košilí kdo spí drátěnou,
ó lidé tiše půjdem,
do starý vrby zvolat,
helou jdem dál, helou.

Jednou pěšák zuje boty svý, na šachovnici světa rád,
vykouří doutník, lehne si, do stoky pod širák,
a bude snít.

O malých dětech na nádraží, co hledaj mámu a duši svou,
ptáci pod křídly je ukryjou, a pak v objetí,
s nima odletí.

Má svou jistou píseň,
s košilí kdo spí drátěnou,
ó lidé tiše půjdem,
do starý vrby zvolat,
helou jdem dál, helou.

Půlnoční vítr už vyhrává, píseň malých pěšáků,
ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí,
půjdem dál.