Velmi křehké vztahy IV znělka

Jsem něco jako vulkán,
i nebeskej klid,když na něco koukám,
tak chci to i mít.
A v srdci, který buší a vnímá cit
a duši, která tuší zakým mám jít.

Můj dům ze zlatejch zdí
je bránou do vyhnanství.
Já se v něm bojím sama spát.

Asi toho mám už dost,
čas letí jako frází plný souvětí,
Ty jsi víc než host,pojď dál
jenom chvíli buť tu se mnou.

Ke dvěma břehům vždycky vede jeden most,
a tam někde v údolí, tam někde v údolí,
spí dál,spí naše přítomnost,
spí naše minulost, spí naše budoucnost.