Havrani na sněhu

Havrani na sněhu,
černí a úžasní,
večer mi radili,
co napsat do básní.
Nocí mě nosily
havraní perutě...
Psal jsem: Já nevěřím,
že někdy najdu tě.

K ránu pak z balady
od Karla Erbena
přilétl krkavec.
Jak obzor červená
kouká mi do oken
přísně a nadutě.
Ani on nevěří,
že někdy najdu tě.

Snad se ti taky zdám
-na hraně svítání,
když sněhy na polích
obsadí havrani.
Když ptácí básníků
zpívaj` tak mrzutě...
Říkáš si nevěřím,
že někdy najdu tě.

Dělí nás oceán,
nebo jen nevíra?
Co je to za srdce,
které se nesvírá,
má-li se rozhodnout?
V ten den, v té minutě,
kdy v tebe uvěřím,
věř mi, že najdu tě.